odkazy / kritiky

CATS

Nové divadlo v Plzni, Andrew Lloyd Webber - Cats. Premiéra 25.12.2014

RECENZE

Kočky vynikají  skvělými pěveckými a tanečními výkony,

na premiéře sklidily aplaus vstoje

 

Souboru muzikálu divadla J. K. Tyla v Plzni se podařil 25.prosince husarský kousek. Nadělil svým divákům inscenaci, která bude bezpochyby patřit k těm nejúspěšnějším. Na scéně Nového divadla uvedl v republice proslulý muzikál Andrew Lloyd Webbera Kočky. V působivém přebásnění Michala Prostějovského, v režii šéfa souboru Romana Meluzína a v choreografii Jiřího Pokorného a Richarda Ševčíka. Orchestr řídil na premiéře Pavel Kantořík.

Všichni umělci podali  po pěvecké a taneční stránce výborné výkony, vzácně vyrovnané. V ostře sledovaném představení, jehož premiéra se měla původně konat v září a jehož prosincové zkoušky probíhaly v závratném tempu v době, kdy se Novém divadle řešil problém s technologiemi,  to nebylo nic jednoduchého. Technika umělce na Boží hod vánoční podpořila, a tak se na jevišti mohla plně rozvinout velká kočičí show ukrývající v sobě poselství o přátelství, pochopení a pokoře.

Díky všem výkonům a choreografii má inscenace punc vysoké profesionality a především v druhém dějství se před nadšeným publikem rozvinulo strhující divadlo s výborně vypracovanými sólovými a sborovými scénami, v nichž se podařilo vytvořit působivé kouzlo fantaskního kočičího světa ne nepodobného tomu našemu. Obdiv publika sklidila v ústřední roli kočky Grizabelly Stáňa Topinková Fořtová. Zasáhla diváky hloubkou, s níž vyjádřila neštěstí a opuštěnost Grizabellinu, a procítěným zpěvem. A jako jedna z mála měla vynikající dikci. Výborné výkony podali Miro Grisa jako stárnoucí divadelní kocour Múz a Juraj Čiernik jako Starobyl Vznešený.  Skvělí byli i Veronika Veselá v roli smyslné Demetry, Jozef Hruškoci jako Rambajz – tágo, Laco Hudec jako Rozumbrad, velký potlesk sklidili za svůj výstup Pavel Režný a Eva Staškovičová jako Mungojerrie a Tingl-Tangl či Jan Fanta jako Šimbal-klimbal. Kočičí slečnu Jeminé ztvárnila Soňa Hanzlíčková Borková, Dželínu Petra Vraspírová, Karolína Gudasová Bombu-balerínu. Jedním z nejlepších čísel i po choreografické stránce byla efektní scéna velkého kočičího mága Abraka-máryfuka v po všech stránkách bravurním podání sólisty plzeňského baletu Martina Šintáka. Baletní soubor se na Kočkách podílel podstatnou měrou, na jevišti se blýskli ve výrazných rolích Nela Mrázová jako Viktorie, Jarmila Dycková jako Elektra, Pavel Tručka v roli Mc Dlouhého drápa či Grzegorz Moloniewicz.

Strhující hudba Koček má obrovskou sílu, kterou muzikálový orchestr dokázal divákům zprostředkovat. Jako problematická se však místy ukázala artikulace zpěváků. Platí to především o sboru, navíc ne zcela sezpívanému, kterému nebylo v první půli rozumět takřka jediné slovo.

Roman Meluzín postavil režie na využití technologií. Diváci pozorují vyjíždějící a sjíždějící výsuvné stoly, jeviště mění výškové úrovně a členitost. V první půli ale bylo technických změn příliš, často postrádaly logiku a působily samoúčelně. A to byl patrně vedle hudební nedotaženosti pěveckých sborových scén jeden z důvodů, proč první dějství postrádalo potřebný švih. Dějová linka Koček, které jsou v podstatě jednotlivými příběhy, je vtělena do postavy Grizabelly, jejíž neštěstí v samém závěru kočičí společnost dojme. V plzeňské inscenaci je však toto pojítko obtížně čitelné, Grizabellin příběh působí v zásadě jako epizodní číslo gradující v druhé půli. A to je škoda.  Otupuje se tak pointa díla. Ocenění zaslouží naopak využití schodiště v hledišti, po němž přicházejí při představení jednotliví aktéři. Ožívá tak nejen jeviště, ale celé divadlo a publikum své kočičí hrdiny obdivuje tváří v tvář.

Působivý ráz inscenaci vtiskly vynikající výpravné kostýmy Šárky Hejnové. Jsou nápadité, efektní a spolu s náročným líčením vytvářejí dokonalou iluzi kočičího světa. Problematická je ale scéna Daniela Dvořáka. Nevadilo by, že je jeviště až na několik scén zcela prázdné.  Pokud ustane vyjíždění stolů, získává balet žádoucí rozlet. Ale i prázdné jeviště může mít atmosféru a kouzlo. V Kočkách je však postrádá. Portály v podobě ´ementálu´ a několik špatně viditelných kreseb zavěšených v pozadí ji nevytvoří. Neony nad jevištěm i v portálech výtvarně nekorespondují s charakterem kostýmů. Jejich světlo divadelní iluzi ruší. Že se plzeňské Kočky odehrávají nikoliv na smetišti, kam děj situují autoři, ale v divadelních skladech nelze při pohledu na jeviště poznat (mimochodem tento posun zhola zbytečný, nic by nepřinesl, i kdyby byl čitelný, spíše naopak). A velká škoda je, že Grizabella vstupuje do ráje skrze ne právě vkusnou podobu kočičí hlavy.  

Jakkoliv ale můžeme mít ke scénografii, výkonu sborů a jednotlivostem v režii výhrady, plzeňské Kočky jsou inscenací vysoce profesionální. Velmi působivou a divácky atraktivní. A ve svém finále strhující. To potvrdil i bouřlivý ohlas publika. Mnozí dokonce ocenili výkony umělců aplausem vstoje.

GABRIELA ŠPALKOVÁ

 



Rozrazilonline.cz

Hrobka s vyhlídkou



aktuální projekt

Copyright (c) 2012 www.sarkahejnova.com | Tisk | Kontakt | Nahoru | facebook